Helceleta znovu zradila achilovku. Teď vyhlíží příští halové mistrovství Evropy

Hlavní strana Fotbal živě Hokej živě tenis živě ŽivéPřenosy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU ←

Přečíst celý článek zde

Helceleta znovu zradila achilovku. Teď vyhlíží příští halové mistrovství Evropy

Příčinou letošní krátké sezony je opět bolavá achilovka?

Ano, po třech letech mám v ní opět zánět. Přitom v Kladně se mi závodilo dobře. Vytvořil jsem si osobní rekord v kouli a ve výšce zdolal laťku na 202 centimetrech, ale to už mě achilovka dost bolela. Neodcházím ze soutěží předčasně, ale opravdu to dál nešlo, nechtěl jsem riskovat třeba i její utržení. Není samozřejmě příjemné, když od října se plně věnujete náročné přípravě a najednou musíte celou sezonu vypustit.

Toto rozhodnutí vám doporučili lékaři?

Přesněji řečeno mi jen potvrdili můj záměr, který vychází ze zkušeností získaných v roce 2015. Dobře vím, co si mohu dovolit a na co si musím dát pozor. V žádném případě nemohu ze sebe dělat hrdinu a trénovat přes bolest. Chci se vyléčit a být zase v pohodě.

Výrazně se vám tedy změnil váš celodenní program. Jakou má podobu?

Především se snažím udržet dobrou kondici, takže chodím plavat, nezapomínám cvičit, jsem v kontaktu s fyzioterapeutem, určitý čas věnuji vysokoškolskému studiu a samozřejmě i naší dvouměsíční holčičce Evelíně. S mojí životní partnerkou Denisou Rosolovou se pak na pětidenních sportovních kempech snažíme dětem ve věku 8 - 15 let předávat své sportovní zkušenosti. Po Slaném jsou v plánu Čelákovice a Říčany.

Před týdnem jste se vrátil ze soustředění v Harrachově. Čemu jste se mohl se "zlobivou" achilovkou věnovat?

Bylo to týdenní soustředění desetibojařů z naší tréninkové skupiny. Samozřejmě jsem nemohl myslet na cokoliv náročného, takže nejvíc jsem se věnoval jízdě na kole. Měl jsem v plánu ještě jeden týden, ale nakonec jsem se rozhodl, že kondici budu sbírat u nás v Olympu.

Co všechno chcete letos ještě zvládnout?

Moc toho není, ale čas mě netlačí, se srpnovým mistrovstvím Evropy jsem se už pochopitelně rozloučil.  Aniž bych si stav mé achilovky barvil narůžovo, tak jsem rád, že mě bolí méně, než před těmi třemi roky. Proto si myslím, že pokud se nestane něco nepříjemného, tak někdy v říjnu bych už tradičně mohl začít s plnou přípravou na příští sezonu a konkrétně na březnové halové mistrovství Evropy.