Blamáž byla blízko, ale Češi měli štěstí a Francouze. Nájezdy jsou vždy základem úspěchu

Hlavní strana Fotbal živě Hokej živě tenis živě ŽivéPřenosy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU ←

Přečíst celý článek zde

Blamáž byla blízko, ale Češi měli štěstí a Francouze. Nájezdy jsou vždy základem úspěchu

Komentář - Kdo si už před čtvrtou hodinou ranní přivstal, aby po vzoru Nagana fandil českým hokejistům ve čtvrtfinále proti USA, ten nejspíš za další tři hodiny pořádně zešedivěl. Nebo si přinejmenším nemusí stříhat nehty na rukou. Utkání bylo plné zvratů a lámalo se až v nájezdech.

Přitom to vůbec nemusela být taková kovbojka. Lépe sice začali hráči z USA, ale Češi nepříznivý stav díky ranám obránců Koláře a Kundrátka otočili. Mezi českými hokejisty i trenéry zavládla obrovská radost. Zdálo se, že po trochu nervózním začátku už bude všechno v pořádku.

Češi inkasovali už z první americké šance, ale od té doby soupeře jasně přehrávali. Před gólem na 2:1 se Američané octli pod drtivým tlakem, pouze odhazovali puky přes všechny čáry, navíc pak museli počtvrté do oslabení. V polovině zápasu ideální možnost, jak soupeře zlomit.

Jenže se stal pravý opak. Brankáře Zapolského Češi neohrozili, pustili do úniku Slatera a ten střelou mezi beton a vyrážečku vyrovnal. "Tohle se dalo chytat," pomyslel si nejspíš Francouz, který přece jen v té chvíli nepůsobil tak jistě jako ve skupině. Také proto, že zdaleka nebyl v takové permanenci.

Američané převrátili české predikce naruby a nepouštěli se do otevřené útočné partie. Naopak byli v první půlce čtvrtfinále spíš zalezlí, Slaterův gól byla jejich teprve druhá střela vyslaná na Francouze ve druhé třetině. Od té doby se však situace na ledě začala razantně měnit.

Najednou měl Francouz práce dost a výborně zasáhl třeba proti Giontovi. Gól na 2:2 hodil za hlavu a už v klíčových momentech základní hrací doby český tým rozhodně podržel. Hra obránců ovšem ve třetí části skřípala a Američané měli v této pasáži šance vstřelit třetí branku.

Po chybě Kundrátka ujeli do přečíslení, Červenka jim umožnil přesilovku. To Češi působili spíš zaraženě, v útoku se málo cpali před bránu a znovu ukázali, kde je nejvíce tlačí bota. Znovu dali pouze dva góly. A v závěru zápasu se jim do hlav začal vkrádat pocit křivdy. Znovu, jako ve skupině.

Dva kritické momenty pro Francouze

Kanadsko-švédská dvojice rozhodčích nepotrestala do očí bijící fauly Donata proti Eratovi a Bluma proti Sekáčovi. V tu chvíli byli rozhození Češi zralí na K.O. O'Neill ujel po levé straně, vypálil nad Francouzovo rameno, ale trefil horní tyč. Do konce zbývaly dvě minuty a 40 sekund.

Jako by ani tohle varování nebylo dostatečné. Mozík v útočné třetině po vhazování nesmyslně vysekl soupeři hůl a tento zákrok už rozhodčí nepřehlédli. Přesilovka se přelila až do prodloužení, ale Američané nedokázali nic kloudného vymyslet a nechali si utéct další šanci.

Štěstí stálo při českém výběru na konci třetí části i v závěru prodloužení. Francouz neudržel těžkou střelu Sanguinettiho, ale puk spadl na "placku" a zůstal těsně před čarou. Tady stačil malinko jiný odraz. Český gólman zachoval klid a po složitém zákroku přikryl volný kotouč tělem.

Stupňovaný výkon Francouze gradoval v nájezdech. Třikrát se na čáře roztáhl proti blafákům, vykopl jednu střelu a v páté sérii nemusel vůbec zasahovat. Na druhé straně se krásným provedením zaskvěl Koukal, zbylí čeští nájezdníci už neoslnili. Vadilo jim to však pramálo.

Velká radost ano, euforie ne

Na ledě v tu chvíli propukla bujará radost hráčů v červeném. Češi po 12 letech postoupili do olympijského semifinále a velebí hlavně Pavla Francouze. Rodák z Plzně opět ukázal svou velikost. Zápas se pro něj nevyvíjel dobře, ale on si z toho nic nedělal a stal se hlavní hvězdou.

Velká radost ano, bezbřehá euforie už na místě není. Čtvrtfinále sice je specifické utkání, ale soupeře, jakým byli Američané, měli Češi přehrát přesvědčivěji. Takhle byli krůček od blamáže, od promarněné tutovky. Přiznejme si, že konec s tímto výběrem USA by byl českou ostudou.

Ale samozřejmě, hlavní je postup. Odhodlání, touhu a bojovnost týmu rozhodně nechci snižovat. A nájezdy ostatně k českým hokejovým úspěchům patří. Ať už to bylo Nagano, Vídeň právě proti Američanům, anebo penaltová cesta až do finále v Kolíně nad Rýnem.

Uvidíme, třeba se bude tato dovednost hodit i v semifinále, kde narazí Češi na olympijské sportovce z Ruska. Musí se však zlepšit celkově. Výkon ze zápasu s USA by na kvalitu sborné nestačil.