Hlavní strana Fotbal živě Hokej živě tenis živě ŽivéPřenosy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU ←

Přečíst celý článek zde

Sportovní vozíky jsou drahé a pojišťovna nepřispívá. Přesto Pražští jezdci začali s basketbalem

Praha - Je to již přes měsíc, co se do Prahy po letech opět vrátil basketbal na vozíku. Ve sportovní hale Základní školy Na Líše se každé úterý konají tréninky zatím spíše menší skupinky, která pro sebe přijala jméno Pražští jezdci. Kromě úplných nováčků se do týmu zapojili také zkušenější sportovci, kteří si chtějí rozšířit svůj sportovní záběr nebo si prostě jen vyzkoušet něco jiného.

Basketbal na vozíku si do tělocvičny přišla vyzkoušet například tenistka Petra Křížková nebo několikanásobný absolvent proslulého triatlonového závodu Ironman Zbyněk Švehla.

Zatímco Křížková se s basketbalem seznamuje poprvé, pro Švehlu se jedná o menší návrat pod koš. "Já jsem hrál basketbal už, když jsem začínal se sportem na vozíku. Měl jsem taková dvě basketbalová období, nejdřív hned po úraze a pak asi deset let poté, a teď když se naskytla příležitost hrát v Praze, tak jsem využil toho, že si můžu jít jednou za týden zahrát kolektivní sport."

Že se basketbal pro vozíčkáře po letech vrátil do hlavního města oceňují i Petra Křížková a Jaroslav Kýbl, další hráč, pro kterého je basketbal víceméně novou zkušeností.

"Já jelikož měřím přes dva metry, tak jsem hrával basketbal kdysi dávno na učilišti, ale nijak závodně ani profesionálně. Basket mě vždy bavil, taky házená a podobné míčové sporty."

Kýbl, který se ocitl na vozíčku před dvěma roky kvůli nemoci, se s basketbalem pro vozíčkáře seznámil během rehabilitačního pobytu v Kladrubech, a právě díky němu má nový pražský tým kde trénovat.

"V Kladrubech jsem se poznal s Tomášem Nevěčným, který mi řekl, že dává dohromady tým v Praze a že musí sehnat nejen lidi, ale také místo na tréninky. Takže jsem mu pomohl sehnat tělocvičnu v ZŠ Na Líše, která je bezbariérová."

První trénink Pražských jezdců se konal 7. ledna a přilákal zhruba osm zájemců. Trénink vedl kouč české reprezentace a klubu WBS Pardubice Jaroslav Menc a jeho klubový svěřenec Tomáš Nevěčný. Ti pro hráče zajišťují vše k plnohodnotnému tréninku, čili jak potřebné know-how, tak především sportovní vozíky, které jsou pro hru nezbytné.

"Nejdůležitější jsou sportovní vozíky, na obyčejném to prostě hrát nejde. Kluci nám je sice půjčují na tréninky, ale člověk ho musí mít na míru, a to není žádná sranda, především z finančního hlediska. Pojišťovna na to nepřispívá, a stojí to kolem dvou set tisíc," říká Kýbl.

Toho jakožto začátečníka překvapila především poměrně náročná úroveň tréninků, kterou pardubičtí nastavili. "Já osobně jsem čekal, že budeme víc jen tak blbnout, nečekal jsem, že to bude taková dřina, hned po prvním tréninku jsem měl puchýře, je to makačka, ale je to super," dodává Kýbl, kterého na basketbalu baví všechno, střelba, obrana a především to, že se jedná o kontaktní sport.

Stejnou vlastnost tohoto sportu oceňuje také triatlonista Zbyněk Švehla: "Mě osobně asi nejvíc baví střelba na koš nebo dynamický pohyb na vozíku, který ta hra přináší. Protože na vozíku se člověk ne vždy pohybuje dynamicky rychle, že může rychle zatočit, a to mě na tom právě nejvíc přitahuje. A taky ten kolektivní aspekt, že si člověk popovídá, je v týmu a to je fajn."

Ironman Zbyněk Švehla, který loni na handbiku zdolal nejvyšší havajskou sopku, je přece jen zvyklejší na větší sportovní zátěž. "Je to plnohodnotný trénink, zaměřený samozřejmě ale i na nováčky, kteří s tím začínají a potřebují si to nejdřív osahat. Věřím tomu, že kdybych přišel na trénink do Pardubic, tak je to o něčem jiným, kluci mají opravdu snahu nejprve nás naučit, jak se ten basketbal hraje."

Přesto, že je Švehla zkušeným sportovcem, svoji pozici v nově se formujícím basketbalovém týmu nijak nezveličuje.

"Spíš to beru jako příležitost si jít zahrát, jako když chlapi chodí na fotbal. Asi si ani nemyslím, že až vznikne plnohodnotný tým, jakože doufám, že vznikne, a doufám, že se taky budeme účastnit nějakých turnajů, tak si nemyslím, že se to bude nějak výrazněji stavět na mě, rozhodně se chci dál spíš věnovat tomu handbiku a triatlonu. Jsem tam spíš jen tak do počtu, ale byl bych rád, kdybych mohl nějak přispět rozvoji týmu."

Tréninky se v tělocvičně pražské Základní školy na Líše konají každé úterý a většinou se jich účastní tak kolem šesti zájemců. Švehla, Kýbl i Křížková však doufají, že je to jen otázkou času, než se jejich řady rozrostou.

"Bylo by super, kdyby se k nám postupně přidalo pár lidí, kteří to třeba už hráli, nebo mají něco odježděno na vozíku při hře, to by pak ten trénink byl o něčem jiným, než když se nás sejde kolem pěti šesti lidí. Je dobře, že ti noví mají co okoukat od matadorů, kteří to tam vedou," doplnil Švehla.