Místo podpory jen nenávist a zatracování. Čeští skokani se po olympiádě cítí na dně

Hlavní strana Fotbal živě Hokej živě tenis živě ŽivéPřenosy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU ←

Přečíst celý článek zde

Místo podpory jen nenávist a zatracování. Čeští skokani se po olympiádě cítí na dně

Před odletem do Koreje jste říkal, že za letošní složité situace bude dobré každé umístění do třicáté příčky. Roman Koudelka byl dvakrát pětadvacátý, takže aspoň troška spokojenosti?

Potvrdilo se, že v současné době to bylo maximum, kterého jsme mohli dosáhnout. Roman sice mohl být ještě trošku lepší, ale jen se přiblížit k dvacátému místu.

Čestmír Kožíšek na velkém můstku také postoupil do druhého kola a skončil 29. Měl na víc?

Rozhodně měl na víc, což v průběhu sezony ukázal. Jeho skoky na olympiádě nebyly stabilní.

Víc jste jistě čekali od juniorského mistra světa Viktora Poláška, od Vojtěcha Štursy a asi i od Lukáše Hlavy. Nebo to, co předvedli, bylo na hranici jejich současné výkonnosti?

Bohužel, pokud jde o Poláška a Štursu, tak to bylo jejich současné maximum, což je samozřejmě velice smutné. Hlavu pak olympiáda nezastihla v optimální formě.

Jak hodnotíte desáté místo v týmovém závodě?

Jednoznačně jako velké zklamání. Celý tým od loňského listopadu jede po výkonnostní spirále až k samotnému dnu. Pokoušeli jsme se o různé impulzy, ale všeobecně převažuje jen frustrace. Letošní sezonu budeme muset zřejmě celou odepsat.

Co vás na olympiádě u vašeho skokanského kvinteta nejvíc potěšilo a naopak moc zklamalo?

Je to smutné, ale na první část otázky odpověď nenacházím. A největší zklamání? Jednoznačně týmová soutěž. Rozladěn jsem však z výroků různých takzvaných fanoušků. V Čechách se už stává pravidlem, že když se daří, tak jen málokdo sportovcům a týmům za jejich práci poděkuje. Dochází sice ve společnosti ke chvilkovým vzedmutím, jako bylo Nagano či při triumfech Sáblíkové, biatlonistů či nyní při úžasném vystoupení Ledecké.

Jakmile se však nedaří, mění se často toto krátkodobé nadšení až v nenávist a zatracování. Příkladem může být prosincová situace v biatlonu. A tomu se letos nevyhnul ani skok na lyžích. Zaregistrovali jsme hanlivé a urážející komentáře na sportovce i realizační tým.

Myslíte si, že podobná reakce na neúspěšná vystoupení sportovců je i v ostatních zemích?

Právě naopak, když se jim nedaří, dočkají se nesmírné podpory. Zřejmě je na vině mentalita našeho národa. Z toho jsem vůbec nejvíc zklamán a jen si moc přeji, aby se celý náš skok na lyžích z této tíživé situace co nejdřív dostal a vrátil, nejen fanouškům, do žil potřebnou pozitivní energii. Nejlépe už v září na letní Grand Prix a potom v lednu v závodě Světového poháru v Liberci.